Ačkoli je období po narození plné radosti a vzrušení, může být i zdrojem stresu a úzkosti, zvláště pro ty, kteří ještě nemají zkušenosti s dětmi a s novorozenci už vůbec. Tento článek přináší základní informace a praktické tipy, které vám pomohou zvládnout první dny a týdny s vaším novorozencem, abyste se cítili o něco jistější a klidnější ve své nové roli rodiče.
Kdo je novorozenec a jak se po narození cítí?
Novorozenec je miminko od přestřižení pupeční šňůry do 28. dne života. Dítě potřebuje během prvních dní a následně v průběhu dvou až tří měsíců projít procesem adaptace na úplně nové prostředí. Po devíti měsících strávených v bezpečí maminčina bříška se ocitá v novém světě, kde ho čeká spousta nových výzev. V bříšku se vznáší a pohupuje v plodové vodě, potravu přijímá přes pupeční šňůru přímo od maminky. Světlo i zvuky jsou tlumené. Slyší hlavně proudící krev, která zní jako šum.
Po narození si zvyká na dýchání, trávení, vylučování, ale hlavně na nechráněnou polohu těla a na gravitaci. V jeho okolí se najednou nachází spousta nových podnětů ke zkoumání všemi smysly, ale aby na ně mělo energii, načerpává ji spánkem a kojením/krmením.
Jak se novorozenec učí hýbat?
První měsíce po narození je miminko vybavené vrozenými primitivními reflexy, jako jsou např. Moroův reflex (lekací, nebo také objímací), plazivý reflex, chůzový reflex a další, které mu pomáhají přizpůsobit se novému prostředí a zajišťují chod základních životních funkcí. Primitivní reflexy ve třetím až šestém měsíci postupně mizí a nahrazuje je vědomý pohyb.
Málokdo však ví, že novorozenec neumí ležet stabilně na zádech a neumí reagovat na změny polohy těla.
Všechny změny jsou pro něj náročné a často dráždivé. Dítě má sice svaly, má vyvinutý rovnovážný systém už od pátého měsíce prenatálního období, ale neumí je používat ve spolupráci. Představte si, že máte řidičský průkaz, máte auto, sedíte za volantem, ale neumíte řídit. Poloha na zádech na rovné podložce je pro novorozence náročná a neumí tak zaostřit pohledem na tvář rodiče, proto mu můžeme pomoci stabilní polohou v náručí, například v „klubíčku“, nebo v komunikační poloze v náručí naproti miminku.
Většinu času pohybuje ručičkami i nožičkami v nekoordinovaných pohybech. Postupně se v různých polohách učí ovládat své tělo a rovnováhu zároveň.
Co z toho vyplývá?
Dítě je vhodné polohovat už od narození na bok, na záda a po odpadnutí pupečního pahýlku z pupíku také na bříško každý den, aby si postupně zvykalo na změny poloh těla.
Houpáním v náručí, střídáním poloh při nošení a ukládáním nebo zvedáním různými způsoby pomáháte dítěti rozvíjet koordinaci pohybu v rámci každodenní péče.
Na začátku si však dávejte pozor na rychlé pohyby a v „zátěžových“ polohách nechávejte novorozence jen pár vteřin. S miminkem manipulujte v začátcích co nejpomaleji. Vhodnými pomůckami na klidnou polohu na zádech nebo na boku jsou hnízdo, péřový polštář nebo deka. Dítě bychom měli polohovat na boky i během spánku.
Jak ho oblékat?
Novorozenec nemá vyvinuté vlastní termoregulační mechanismy, které ovlivňuje nezralý nervový systém a nedostatek podkožního tuku. Proto je potřeba novorozence oblékat do vrstev. Pro lepší představu oblékejte o jednu vrstvu víc, než máte vy. Například v zimním období obléknete novorozenci v domácím prostředí body s dlouhým rukávem a dupačky a na zakrytí ještě deku nebo svetřík. Teplotu dítěte zkontrolujete na zátylku a na ručičkách. Problém je i tehdy, když je dítě přehřáté, zpocené a začervenalé.
Čepičku je vhodné dávat novorozenci, pokud je v místnosti méně než 15 °C. Větrání mu nevadí, je dokonce žádoucí, ale pozor na průvan. Ideální je, když se teplota v místnosti pohybuje mezi 18 °C až 22 °C. Koupání by mělo probíhat v předem vyhřáté místnosti na 24–25 °C a voda by měla mít max. 36–37 °C. Koupel stačí dopřát každý druhý až třetí den. V minusových teplotách pod –5 °C nedoporučujeme vycházky, stejně tak ani tehdy, když je venku více než 30 °C.
Pozor si dejte, pokud je venku větrno – raději kočárek překryjte ochrannou fólií, aby bylo miminko před větrem chráněné. Klidně začněte s krátkými procházkami už po prvním, druhém týdnu po návratu z porodnice a postupně je prodlužujte, pokud jsou podmínky příznivé.
Jak mě vnímá?
Smysly novorozence dozrávají ještě několik týdnů po narození.
Zrak novorozence je nejméně vyvinutým smyslem. Po narození rozeznává jen světlo a tmu. Postupně začíná vidět obrysy, ale ostře pouze na vzdálenost 20 až maximálně 30 cm.
V bříšku bylo celých devět měsíců přítmí, proto je pro něj mít otevřené oči při silném světle náročné. Přesto už od prvního dne potřebuje, abychom rozlišovali den a noc a během dne místnost nezatemňovali závěsy. Naopak v noci při přebalování a krmení používejte jen malé světlo, ideálně oranžové nebo červené.
Hlasy blízkých osob, které se k miminku během těhotenství často obracely, mají uklidňující účinek i po narození. Dítě si může pamatovat i hudbu, kterou jste mu pouštěli před narozením. Uklidňující účinek mají také zvuky, jako je bílý šum nebo zvuk deště. Tyto známé hlasy a zvuky mohou novorozenci pomoci cítit se bezpečně a klidně v novém prostředí mimo bříško.
Jak zvládat stres?
Pláč dítěte je pro rodiče nejčastější příčinou stresu. Je to však přirozený a nezbytný způsob, jakým dítě komunikuje své potřeby.
Pláč novorozence je ale první měsíc nediferencovaný, což znamená, že zní vždy stejně. Budete tak muset metodou postupného vylučování přijít na to, co potřebuje – zda má hlad, potřebuje vaši náruč, má plnou plenu, je v nepohodlné poloze, je mu zima nebo teplo, je přestimulované, potřebuje víc pozornosti, nebo cítí bolest.
Nenechávejte miminko plakat. Nic pozitivního tím nezískává ani netrénuje, jen pocit strachu a později zoufalství.
Mějte trpělivost sami se sebou i s dítětem, protože se učíte společně fungovat, postupně získáváte praxi, vytváříte si režim a díky stereotypům dítě získává vnitřní pořádek, tedy pocit bezpečí. Všechno si ale vyžaduje čas a laskavý přístup jak k sobě, tak i k miminku. Snažte se co nejvíce načerpat sílu pestrou stravou a nebraňte se přijímat pomoc od okolí.
„Dítě je zpočátku plně závislé na naší péči, tedy i na našich podnětech. Charakter, množství i kvalita našich podnětů musí být vždy v souladu s možnostmi a vývojovým stádiem děťátka. Jak toho dosáhnout? Měli bychom znát fakta o stádiích vývoje dítěte a hlavně pozorovat vlastní dítě.“
– Saša Ragas, autorka metodiky Baby Balance
Autorka: Jane Vaneková,
poradkyně psychomotorického vývoje Baby Balance
