Spánková regrese je přirozenou reakcí dítěte na vývojové změny. Často ji provází výrazné zhoršení spánku, a proto se jí mnoho rodičů obává. Pojďme se však na spánkovou regresi podívat z pozitivního úhlu pohledu. V tomto případě totiž „regrese“ v jedné oblasti (spánek) znamená pokrok v jiné oblasti (vývoj). Zhoršení spánku nemusí být strašákem, pokud víte, proč k němu dochází a jak na něj reagovat.
Spánkové regrese se objevují opakovaně přibližně od 4. měsíce do 2 let věku dítěte. To, že jich existuje několik, však neznamená, že každé dítě projde všemi. Jediná regrese, která je „zaručená“, je ta kolem 4. měsíce. Čtěte dál a dozvíte se proč.
Co způsobuje spánkovou regresi?
– zrání centrální nervové soustavy (první výrazné změny přibližně ve 4 měsících)
– růstové spurty (růstové skoky)
– nové psychomotorické dovednosti (přetáčení, lezení, sezení, chůze…)
– separační úzkost
– vývoj řeči
– potřeba osamostatnění
Jak poznám, že moje dítě prochází spánkovou regresí, a jak dlouho bude trvat?
Náhlé zhoršení spánku nemusí hned znamenat, že dítě prochází spánkovou regresí. Každý z nás má, co se spánku týče, lepší a horší dny, a naše děti nejsou výjimkou. Jeden nebo dva dny špatného spánku ještě neznamenají, že dítě prochází spánkovou regresí. Může jít o začínající nemoc, prořezávání zoubků, přílišnou stimulaci nebo reakci na nějakou změnu, pokud k ní došlo.
Spánková regrese se projevuje:
– problémy s usínáním;
– dítě najednou přestane navazovat jednotlivé spánkové cykly;
– dítě se začne často probouzet;
– dítě se v noci probudí „vyspané“ a chce si hrát;
– dítě začne odmítat denní spánky;
– dítě je během dne náladovější.
Spánková regrese trvá přibližně 1–2 týdny, pokud na ni vhodně reagujeme. V některých případech se může protáhnout až na 6 týdnů. Děti, které umí usínat samostatně a mají pravidelný režim, většinou nemají tak výrazné projevy spánkové regrese a procházejí jí rychleji než děti, které při usínání potřebují pomoc rodičů.
Pokud si dítě během náročného období spánkové regrese zvykne na novou spánkovou asociaci nebo na častější krmení při nočním probouzení, může se z regrese stát „nový normál“. V takovém případě už nejde o to, že by spánková regrese trvala dlouho, ale o to, že si dítě zvyklo na nové způsoby uspávání, které nezmizí ze dne na den.
V jakém věku se spánkové regrese objevují?
Spánkové regrese se objevují v určitých měsících věku dítěte. Protože však souvisejí s jeho vývojem, nelze přesně určit, kdy k nim dojde. Uváděný věk je vždy pouze orientační. Pokud je dítě přibližně v daném věku, vykazuje známky spánkové regrese a zároveň jste u něj zaznamenali vývojový pokrok, pravděpodobně se jedná právě o regresi.
4 měsíce – toto je jediná „zaručená“ regrese. Jde spíše o trvalou změnu ve fungování spánku našeho miminka. V tomto věku se díky dozrávání centrální nervové soustavy začínají během dne i noci objevovat spánkové cykly a miminko se na konci cyklu často probudí.
Pokud se probudí v jiném prostředí, než ve kterém usnulo, bude potřebovat pomoc, aby znovu usnulo. Proto je dobré začít už v tomto věku občas zkoušet uspávání v postýlce. Klidně s vaší asistencí – neočekávejte, že miminko položíte do postýlky a ono hned napoprvé usne samo bez vaší pomoci.
Pokud miminku při usínání pomáháte nošením v náručí, kojením nebo houpáním na gymnastickém míči, můžete v tomto období pozorovat častější noční probouzení a krátké denní spánky.
6 měsíců – v tomto věku miminko často prochází růstovým spurtem a z hlediska psychomotorického vývoje se objevuje přetáčení z bříška na záda a zpět.
Dítě se může během spánku snažit najít si pohodlnou polohu, případně mu může být nepříjemná poloha, do které se samo dostalo, a proto se probudí. Také se může častěji budit, protože chce novou dovednost „trénovat“.
Pokud jste se ocitli v kolotoči nočního trénování nových dovedností, zaměřte se především na denní aktivity a dopřejte dítěti dostatek příležitostí k procvičování během dne. Čas bdění by mělo trávit aktivně na podložce. Snažte se vyhnout příliš dlouhému nošení v náručí nebo pobytu v kočárku během doby, kdy je dítě vzhůru.
8–10 měsíců – tato regrese souvisí s psychomotorickým vývojem, přechodem na dva denní spánky a také se separační úzkostí.
Může se projevovat tím, že dítě v postýlce trénuje nové pohyby, posazuje se nebo se dokonce staví na nohy. Může také vyžadovat více kontaktu s rodičem, což je v období separační úzkosti přirozené.
Důležité je poskytnout dítěti pocit bezpečí a pohodlí, aniž bychom ho přitom naučili na nový způsob usínání vyžadující naši asistenci.
Při přechodu na dva denní spánky se může dočasně objevit také přetažení, než si dítě zvykne na nový režim. Přetažení pak projevy regrese ještě zvýrazňuje, protože přispívá k častějšímu nočnímu probouzení a brzkému rannímu vstávání.
Pokud máte podezření, že by dítě mohlo být přetažené, uložte ho večer raději dříve. Nesnažte se ho udržet vzhůru až do obvyklé doby usínání, abyste se nedostali do začarovaného kruhu přetažení.
12 měsíců – z vývojového hlediska jde především o chůzi a u některých dětí také o rozvoj řeči.
V tomto věku se objevuje hlavně odmítání denních spánků a rodiče často přecházejí pouze na jeden denní spánek. To může situaci dočasně zlepšit, ale pro většinu dětí je na přechod na jeden spánek ještě příliš brzy.
Postupně se začne hromadit únava a spánek se znovu zhorší. Často se dokonce dostane do horšího stavu než během samotné regrese.
Proto je důležité citlivě přistupovat k prodlužování intervalů bdění. Oba denní spánky dítěti nadále nabízejte bez ohledu na to, zda pokaždé usne, nebo ne.
Po týdnu či dvou se většina dětí vrátí k tomu, že opět bez problémů usínají dvakrát denně.
18 měsíců – v tomto věku se objevuje další období separační úzkosti a zároveň si dítě začíná uvědomovat svou individualitu a testuje naše hranice.
U některých dětí se k tomu přidává ještě rozvoj řeči a živná půda pro spánkovou regresi je doslova dokonalá.
Protože se naše dítě snaží posouvat hranice a jeho oblíbeným slovem se může stát „ne“, je citlivá reakce z naší strany nezbytná.
Berte dítě jako partnera v komunikaci. Nastavujte hranice s láskou a dejte mu při jejich dodržování i trochu možnosti rozhodovat.
Například je čas jít spát a společně vybíráte pyžamo:
„Chceš si obléct tohle, nebo tohle pyžamko?“
„Chceš si před spaním přečíst knížku o medvídkovi, nebo knížku o autech?“
Vysvětlujte dítěti změny, připravujte ho na to, co se bude dít a co od něj očekáváte. A pokud se mu to nebude líbit (na což má samozřejmě právo), přijměte jeho emoce a poskytněte mu pochopení a pocit bezpečí. Zároveň však zachovejte hranice, které jste nastavili.
24 měsíců – v tomto období jde často především o změnu spánkového režimu. Děti potřebují méně denního spánku a delší intervaly bdění.
Podobně jako při regresi kolem prvního roku se objevuje hlavně odmítání denního spánku. V tomto věku však většina dětí denní spánek stále potřebuje, a proto není vhodné ho předčasně rušit.
Opět musíme citlivě zohledňovat, v jaké vývojové fázi se dítě nachází, a hledat způsob, jak mu vysvětlit hranice a pravidla tak, aby s námi spolupracovalo.
Denní spánek dítěti nabízejte, ale nenuťte ho spát. Dobu určenou ke spánku můžete prezentovat jako čas na „odpočinek“, kdy si budete společně číst nebo mu pustíte mluvenou pohádku.
Děti při takové klidné aktivitě často po nějaké době nakonec stejně usnou. Po několika týdnech odmítání spánku obvykle odezní a děti opět usínají bez problémů.
Jak tedy spánkovou regresi zvládnout?
Vyzbrojte se především trpělivostí a berte ji jako období, kterým si dítě musí projít.
Snažte se co nejvíce dodržovat zavedený režim a nevytvářet nové spánkové asociace spojené s větší mírou vaší asistence při usínání.
Při nočním „trénování“ nových dovedností nechte dítě v klidu a nesnažte se ho za každou cenu uspat, pokud si spokojeně hraje v postýlce a nepláče.
Reagujte ve chvíli, kdy dítě začne plakat a potřebuje vaši pomoc a uklidnění.
Autorka: spánková poradkyně Veronika Pružinská
Mnoho zajímavých informací se dozvíš také na našich skupinových setkáních Baby Balance, kde odborně a hravě podporujeme zdravý vývoj miminek.
