Každý rodič chce pro své dítě to nejlepší. Někdy však není jednoduché zjistit, co to „nejlepší“ je. Máme víc chválit, nebo víc nastavovat hranice? Podporovat samostatnost, nebo víc chránit? Pomáhat, nebo nechat dítě zkoušet věci po svém? Vývojová psychologie nám nabízí užitečnou odpověď: záleží na věku dítěte.
V každém období totiž děti řeší jiný vývojový úkol. A když rozumíme tomu, co naše dítě právě potřebuje, mnoho situací začne dávat větší smysl. I ty, které nás někdy přivádějí k zoufalství. Pojďme se spolu podívat na to, co děti v jednotlivých obdobích potřebují nejvíc.
Miminko (0–9 měsíců): Potřebuji cítit, že svět je bezpečné místo
První měsíce života jsou obdobím budování důvěry. Miminko ještě nerozumí slovům ani pravidlům. Svět poznává skrze zkušenost. Když zapláče, někdo přijde. Když má hlad, někdo ho nakrmí. Když se lekne, někdo ho vezme do náruče.
Postupně si vytváří jednoduchý, ale velmi důležitý pocit: „Jsem v bezpečí. Nejsem na to sám.“
John Bowlby ukázal, že kvalita prvního vztahu s blízkou osobou výrazně ovlivňuje další vývoj dítěte. Bezpečná vztahová vazba souvisí s lepším zvládáním emocí, vyšší odolností vůči stresu i zdravějším sebevědomím.
Možná paradoxně právě děti, které byly v raném věku dostatečně utěšované a objímané, bývají později samostatnější. Nemusí totiž bojovat o pocit bezpečí.
Co určitě dělejte: Reagujte na pláč svého miminka hned a laskavě. Pláč v tomto věku není manipulace, ale forma komunikace: potřeba blízkosti. Mluvte na své miminko často a něžně, dávejte najevo radost z toho, že je.
Kojenec (9 měsíců – 1,5 roku): Potřebuji objevovat
Najednou je všude. Leze do šuplíků, otvírá skříňky, zkoumá, co se stane, když něco hodí na zem. To, co může rodiče přivádět k šílenství, je pro dítě nezbytné pro jeho zdravý vývoj.
Mozek se v tomto období vyvíjí mimořádně intenzivně. Dítě se učí prostřednictvím vlastní zkušenosti. Nepotřebuje dlouhé vysvětlování. Potřebuje zkoušet a manipulovat s věcmi. Když mu umožníme objevovat svět přiměřeně jeho věku, podporujeme jeho zvídavost, odvahu a chuť učit se nové věci.
Zároveň však potřebuje bezpečný přístav. Předvídatelnost, opakující se rituály a blízkého dospělého, ke kterému se může vracet, který ho utěší nebo se s ním bude radovat z objevů.
Tohle určitě dělejte: Vytvořte prostředí, ve kterém může dítě bezpečně zkoumat svět. Méně zákazů a víc příležitostí objevovat.
Batole (1,5–3 roky): Potřebuji zažít, že něco zvládnu sám
„Já sám!“ Dvě slova, která dokonale vystihují toto období. Dítě chce samo jíst, obouvat si boty, nalévat vodu nebo rozhodovat, kudy půjdete domů. Ne proto, že by nám chtělo zkomplikovat život. Buduje si samostatnost a pocit kompetence.
Právě proto se objevují první velké konflikty. Dítě si potřebuje ověřovat své možnosti a zároveň poznávat hranice. Toto období často označujeme jako období vzdoru. Psycholog Erik Erikson označil tuto etapu jako období budování autonomie. Dítě se učí, že některé věci zvládne samo. Ano, někdy to znamená víc času, víc nepořádku a víc trpělivosti. Ale právě tak vzniká zdravé sebevědomí.
Tohle určitě dělejte: Nabízejte dítěti malé možnosti výběru. Například mezi dvěma tričky nebo dvěma aktivitami.
Předškolák (3–6 let): Potřebuji zkoušet, tvořit a objevovat
Předškolák se neustále ptá: „Proč?“ Staví raketu z gauče, mění se ve veterináře, superhrdinu nebo princeznu a každý den přichází s novými nápady. V tomto období se rozvíjí iniciativa. Dítě potřebuje cítit, že jeho nápady mají hodnotu a že může být aktivním tvůrcem svého světa.
Velmi intenzivně pozoruje dospělé. Všímá si, jak řešíme konflikty, jak zvládáme vztek, jak se chováme k druhým lidem. Zároveň si vytváří obraz o sobě. Potřebuje zažívat, že je přijímané i tehdy, když se mu něco nepovede.
Výzkumy ukazují, že volná hra podporuje kreativitu, řešení problémů i sociální dovednosti. A právě hra je přirozeným způsobem, jak děti objevují samy sebe i svět kolem sebe.
O volné hře si můžete přečíst i v našem starším článku.
Tohle určitě dělejte: Dopřejte dítěti dostatek času na volnou hru a buďte občas jen zvědavým pozorovatelem jeho světa.
Školák (6–13 let): Potřebuji zažívat úspěch
Po nástupu do školy se mění pohled dítěte na sebe sama. Začíná se srovnávat s ostatními. Všímá si, co mu jde a co ne. Postupně si vytváří představu o tom, v čem je dobré. Právě proto potřebuje zažívat úspěch. Ne dokonalost. Potřebuje cítit, že dokáže dělat pokroky, zvládat překážky a učit se nové věci.
Výzkumy psycholožky Carol Dweck ukazují, že dětem prospívá víc zpětná vazba zaměřená na snahu, vytrvalost a proces učení než nálepkování typu „jsi šikovný“ nebo „jsi chytrý“.
Když oceňujeme jen výsledky, dítě se může začít bát chyb. Když oceňujeme i snahu, budujeme jeho odolnost. Jak oceňovat děti se učíme také na kurzu filiální terapie.
Tohle určitě dělejte: Všímejte si pokroku, ne jen výsledku. Sebedůvěra roste ze zkušenosti, že úsilí přináší ovoce.
Dospívající (13–18 let): Potřebuji najít sám sebe
Dospívání není jen jakési druhé období vzdoru. Je to období hledání odpovědi na otázku: „Kdo jsem?“ Dospívající zkoušejí různé zájmy, názory, party kamarádů i životní směřování. Někdy mění své postoje tak rychle, že rodiče nestíhají držet krok. I to však patří k vývoji.
Mladý člověk potřebuje víc svobody, ale ne méně vztahu. Potřebuje vědět, že se může rozhodovat sám a zároveň má kam přijít, když se něco nepovede. Vývojoví psychologové říkají, že zdravé dospívání stojí na dvou pilířích: samostatnosti a vztahu.
Tohle určitě dělejte: Víc naslouchejte, než radíte. Dospívající potřebuje cítit, že jeho názor má váhu.
Slova na závěr
Každé vývojové období dětství přináší nové výzvy. Dobrou zprávou je, že děti nepotřebují dokonalé rodiče. Potřebují rodiče, kteří se snaží porozumět tomu, co právě teď ve svém vývoji nejvíc potřebují – blízkost, porozumění, zájem, přijetí, ocenění a možnost budovat vztahy i mimo rodinu.
Když dítě cítí bezpečí, může objevovat. Když může objevovat, buduje si samostatnost. Když zažívá úspěch, roste jeho sebedůvěra. A když má u sebe blízké lidi, kteří ho přijímají, může postupně objevit, kým doopravdy je, a žít naplněný, autentický vlastní život.
Autorka: Silvia Nováková,
vystudovaná psycholožka a poradkyně s více než 14 lety zkušeností,
lektorka kurzu filiální terapie, na kterém učí rodiče to, co dělá doma i pro svého syna
– budovat důvěrný a silný vztah mezi rodiči a jejich dětmi.
Zdroje
Erikson, E. H. (1963). Childhood and Society.
Gunderson, E. A., Gripshover, S. J., Romero, C., Dweck, C. S., Goldin-Meadow, S., & Levine, S. C. (2013). Parent praise to 1- to 3-year-olds predicts children’s motivational frameworks 5 years later. Child Development, 84(5), 1526–1541.
D. C. Ray (2015). A Therapist’s Guide to Child Development. The Extraordinarily Normal Years.
Siegel, D. J., & Bryson, T. P. (2020). The Power of Showing Up.
Mnoho zajímavých informací se dozvíš také na našich skupinových setkáních Baby Balance, kde odborně a hravě podporujeme zdravý vývoj miminek.
