Každé dítě je jedinečné svým temperamentem, vlastnostmi a povahovými rysy, tedy svou osobností. Pokud máme potomka, který je uzavřenější, plašší a v novém prostředí hodně pláče, můžeme mít pochybnosti, jaké volnočasové aktivity zvolit, abychom ho zbytečně ještě víc nestresovali a zároveň nebrzdili jeho vývoj.
Malá skupina dětí pomáhá v každém případě
Některé děti jsou zvídavé a rády by se zapojily do hry s ostatními dětmi i do činností, které na kurzu nabízí lektorka, ale potřebují víc času na prozkoumání prostředí, ve kterém se mají tato plánovaná pravidelná setkání odehrávat, a na seznámení se s ním.
Teprve když dítě prostředí vyhodnotí jako neohrožující, a tedy bezpečné, může se aktivovat jeho potřeba podnětů a zvídavost.
Některé děti toto hodnocení prostředí udělají rychle, jiné na to potřebují i několik setkání. A to je v pořádku.
V malé skupině dětí se naše dcera či syn může učit, jak navazovat vztahy, jak se chovat při společné hře či činnosti, jak se střídat o hračky a další pomůcky, co dělat, když dojde k nedorozuměním či drobným konfliktům, a jak zvládat své pocity (např. strach či obavy).
Dítě se učí pozorováním a napodobováním toho, co děláme my, rodiče, a co dělají ostatní děti.
Nestyďte se, pokud je vaše dítě plašší
Nemáte důvod cítit se špatně (zahanbeně, zklamaně, nejistě), když jste se rozhodli navštěvovat se svým dítětem skupinový kurz a ono se nechce zapojit nebo chce z kurzu odejít.
Naše nepříjemné pocity pramení z našich očekávání (která si sami vytváříme) i z domnělých očekávání našich blízkých či společnosti (tlak sociálních sítí, médií, srovnávání dětí).
Právě malá bezpečná skupina je ideálním místem, kde může naše dítě trénovat i to, jak překonat strach nebo nechuť k činnostem.
Zkuste se proto na kurzy dívat jako na skvělou příležitost naučit své ratolesti něco nového o světě, o sobě a o vztazích.
Pojďme na to pomalu
Je přirozené, že některé introvertnější, plašší a opatrnější děti budou na prvních setkáních pozorovateli, a to klidně i z dálky. Není to setkání, na které jste přišli zbytečně. Je to setkání, na kterém svému dítěti umožníte prozkoumat svět vlastním tempem a postupně překonávat sebe sama i své strachy.
Řekněte svému dítěti, že se teď budete dívat, co dělají ostatní děti, a když se bude chtít přidat, může kdykoli.
Zůstaňte celou dobu klidná nebo klidný a usmívejte se. Časem dítě nabere odvahu a nasytí svou potřebu jistoty.
Pomozme dítěti lépe pochopit, co se děje a že se nemá čeho bát
Popisujte svému synovi nebo své dceři, co se právě děje a co dělají ostatní děti. Říkejte, co dělá lektor/ka, s čím si děti hrají, proč jsou hlučnější, proč běhají, proč jsou zrovna teď potichu a podobně. Probudíte a udržíte jeho/její zvídavost a zároveň snížíte strach.
Netlačte však na dítě, aby se zapojilo, nezlobte se na něj a nehubujte ho. To není cesta, která by vedla k překonávání nejistot a obav.
I doma můžete udělat hodně
Doma nadšeně vyprávějte ostatním členům rodiny, co všechno jste na cvičení viděli (nezmiňujte však, že se váš chlapec nebo vaše holčička nezapojovali). Pokud padnou vyčítavé či kritické poznámky na adresu vašeho dítěte, zakročte a řekněte něco v tom smyslu, že „Eliška potřebuje všechno důkladně prozkoumat a je v pořádku pozorovat, co dělají ostatní. Až se sama rozhodne, zapojí se i ona“ – ještě lépe, když tohle všechno slyší i vaše bojácné dítě.
Můžete si zahrát, že jste na kurzu, a lektorem/lektorkou je právě vaše dítě. Tak zjistíte i to, co vaše dítě zaujalo.
Do společně tráveného času během dne můžete propašovat hry, které jste viděli právě na kurzu – dítěti pak budou na dalším setkání připadat známé.
Nebojte se strachu ani pláče
Pojmenujte emoci strachu (z neznámého) a obavu ze selhání – pomůže to dětem je překonat. Pomoci vám mohou věty typu: „Děti na cvičení hodně nahlas dováděly. Chápu, že tě to mohlo vystrašit. Vím, že nemáš ráda hluk.“ Když totiž dětem pojmenujeme, co prožívají, a zároveň jim umožníme své pocity vyjádřit, pomůžeme jim tyto pocity zpracovat.
Pokud naše dítě pláče, uklidníme ho – někdy stačí vzít dítě do náruče a dál pozorovat, jindy je potřeba dítě konejšit a utišit. Dítě bude cítit, že je u vás v bezpečí, že mu rozumíte a že může klidně plakat – neplatí, že už je na pláč velké, že kluci nesmějí plakat, ani že na kurzu je vždycky zábava (některé činnosti mohou být pro dané dítě v danou chvíli obrovskou výzvou).
Samozřejmě je dobré rychle zhodnotit i to, jak se naše dítě má celkově – pokud máme za sebou několik probděných nocí, „záchvaty vzdoru“ nebo separační úzkost, může vyžadovat víc naší přítomnosti, může být uzavřenější, uplakanější a může chtít trávit víc času doma.
Na co nezapomenout?
Je férové, když dítěti ještě před samotným kurzem řeknete, kam budete chodit, co tam může očekávat a že se to bude pravidelně opakovat.
Po skupinovém setkání můžete ještě spolu někam zajít a vytvořit si tak pro sebe a své dítě kvalitní čas ve dvou. Můžete jít spolu na zmrzlinu, na hřiště nebo do dětského koutku, anebo se dítě může těšit i z toho, že domů pojedete autobusem či vlakem – je na vás, jak si to zařídíte.
Laskavá a trpělivá lektorka si časem získá i to nejbojácnější dítě
Naštěstí je na každém skupinovém kurzu Baby Balance vaší oporou i lektor/lektorka.
Jejím úkolem je nejprve navázat vztah s dětmi a potom je zapojit. Usměvavá, vtipná a trpělivá lektorka, která na dítě promluví, nezlobí se na něj kvůli jeho pasivitě, usměje se a viditelně se raduje, když ho vidí, si dříve či později dané dítě získá.
Bez klidného a usměvavého rodiče to nejde
Pokud budete i vy klidná a usměvavá a nebudete tlačit na své dítě ani na sebe, dítě se časem přidá k ostatním. Důležité je vyhledávat situace, kde se může seznamovat s jinými dětmi i dospělými a hravou formou se naučit něco zajímavého.
Máma a táta jsou příkladem toho, jak zvládat různé situace – naši malí pozorují, jak reagujeme a jak se chováme v novém prostředí, a budou náš vzor následovat. Dokážou však vycítit i naše nejistoty a obavy, nebo to, zda jsme stoprocentně přesvědčeni, že jsme právě na správném místě.
Slova na závěr
Silné sociální vazby jsou klíčem k psychické vyrovnanosti dětí. Podporujte proto své dítě v tom, aby se přidávalo k vrstevníkům, vytvářelo a rozvíjelo vztahy a později i přátelství.
Pokud máte jakékoli pochybnosti o tom, zda je pro vaše dítě daný kurz vhodný, můžete se s důvěrou obrátit na lektorku.
Pokud máte pochybnosti, zda dítě není příliš bojácné až úzkostné, a máte pocit, že uvedené tipy ani po dvou týdnech zkoušení nepřinesly žádné ovoce, nebo se vám zdá, že je vaše rodina či dítě omezováno v socializaci, proberte svou situaci s psychologem nebo psycholožkou. Nejlépe poradí, jak vaše dítě pochopit a podpořit.
Autorka: Silvia Érsek Nováková,
psycholožka, poradkyně, máma, momentálně na rodičovské dovolené
Jakou zkušenost má Ivanka, která chodila se synem Oliverem na skupinové kurzy Baby Balance?
„Co se týká nás, tedy Olivera, ten určitě spadá do kategorie „pozorovatelů“. V prvním kurzu, který jsme začínali zhruba ve 20 měsících, se začal zapojovat v polovině. První polovinu kurzu jen pozoroval a nasával informace. V dalším kurzu, který začínal jako dvouletý, se zapojil dřív – asi po 2–3 lekcích. Další dva kurzy podobně. Byly aktivity, které měl rád, například překážková dráha nebo tvoření. Některým aktivitám musel přijít na chuť postupně, třeba „Prší, prší“ nebo „Kolo, kolo mlýnské“. A některá cvičení si neoblíbil nikdy. Samozřejmě jsme začínali ruku v ruce a beze mě nechtěl udělat ani krok, postupně se osmělil a o posledním kurzu můžu říct, že byl samostatná jednotka a já už jsem byla jen tichý pozorovatel. Rozhodně se nenechte odradit tím, že se dítě zpočátku nezapojuje. Ano, je těžké s dítětem prosedět celou hodinu, ale ten pocit pyšné mámy, když je pak dítě samostatné, smělé a funguje v kolektivu, je k nezaplacení. Stejně tak je super, že si dítě zvykne na kolektiv dětí, na hluk a křik, a pak to pro něj není takový šok ve školce, kde bývá obvykle mnohem víc dětí. Odkouká aktivity, cvičení i interakci „učitel“ vs. děti, které bývají součástí denního režimu školky. Dítě se už umí zapojit a ví, co se od něj očekává. Našeho Olivera chválí, že je aktivní, rychlý v odpovědích a soustředěný.“
Proč navštěvovat kurzy Baby Balance?
Jedním z hlavních cílů Baby Balance je adaptace individuality dítěte ve skupině jiných dětí v jiném než domácím prostředí. Jsme pedagogický projekt, ve kterém nabízíme rodičům s dětmi aktivity přiměřené věku a dovednostem dítěte. Všechny zkušenosti, ať už prostřednictvím pohybových, nebo jemně motorických aktivit, pomohou rodiči i dítěti při nástupu do mateřské školy i při dalších činnostech.
Kurzy Baby Balance jsou výjimečné a liší se od jiných kurzů. Na vývoj dítěte se zaměřujeme komplexně (psychomotorický vývoj, sociální a komunikační dovednosti a sebeobslužné činnosti), čímž vytváříme holistický (celostní) přístup v pohledu na jeho vývoj a výchovu.
Mnoho zajímavých informací se dozvíš také na našich skupinových setkáních Baby Balance, kde odborně a hravě podporujeme zdravý vývoj miminek.
