Děti si hrají. Nemusíme je učit, jak si hrát, ani je do toho nutit. Děti přirozeně sahají po věcech, se kterými si mohou hrát. Hra jim přináší radost. A nejen to!
Pár slov o dětské hře
Hra rozvíjí myšlení, paměť, pozornost, řeč, psychomotorickou koordinaci, kreativitu a představivost. Když si děti hrají, učí se, jak se chovat ve vztazích, vyjadřují a zpracovávají své pocity nebo odpočívají.
Už ty nejmenší děti dokážou svůj vnitřní život vyjádřit hrou. Hra zvyšuje jejich sebedůvěru a sebevědomí. Pomáhá dětem objevovat a chápat svět a všechno, co se v něm nachází.
Pokud si dítě nehraje, nemá o hru zájem nebo ho hra netěší, je to varovný signál, že potřebuje pomoc.
Léčivá síla hry se využívá v terapii hrou s dětmi, protože hra je pro ně nejpřirozenější formou komunikace (dětem ještě chybí slovní zásoba, zkušenosti a analytické myšlení, aby dokázaly své pocity vyjádřit správnými slovy).
I miminka si hrají
Pomocí hraček a manipulace s nimi se miminka učí ovládat své tělo a cíleně ho používat. Doslova experimentují s pohyby. Když miminku ukazujeme chrastítko, i takto s ním navazujeme a vytváříme vztah a motivujeme ho poznávat a učit se.
Miminka prostřednictvím hraček postupně objevují prostředí, ve kterém žijí. Stále víc rozumějí lidem a věcem, které je obklopují. Získávají zkušenost, že svět je poznatelné a předvídatelné místo, a tím se vytváří a prohlubuje základní pocit jistoty a bezpečí.
Malé děti mají bohatou hru
Jak miminko roste, jeho hra je stále rozmanitější a komplexnější. Malé holčičky i malí kluci rádi napodobují, co vidí u dospělých. Velmi brzy (už kolem jednoho a půl roku) se u nich objeví takzvaná symbolická hra – tedy hra, ve které jedna osoba nebo věc zastupuje jinou. Když je pozorujeme, všímáme si, že jakoby míchají vajíčko, ukládají medvídka do postýlky, řídí auto nebo ošetřují panenku.
Fantazie jim umožňuje proměnit se v cokoli si přejí, nebo proměnit předměty. Proto jim nemusíme kupovat všechny hračky světa. Například domeček pro panenky může posloužit jako parkovací dům. Z obyčejné krabice se stane skrýš nebo pokladnička.
Občas si sedněte stranou a nenápadně sledujte, jak si vaše děti hrají. Nahlédnete do jejich kouzelného světa. Všimnete si a uvědomíte si, co všechno už v tak malém věku dokážou (i bez nás), čím žijí a jak vnímají své okolí.
Nerušme děti, když si hrají
Když si děti hrají samy (a to dokážou už i několikaměsíční miminka), nezasahujme do jejich hry a nerušme je. Nemluvme na ně a neodvádějme jejich pozornost. Jsou totiž úplně ponořené do volné hry.
Volná hra je hra, ve které si dítě samo vybralo hračky a samo vymýšlí a určuje její průběh. Vystačí si samo a působí soustředěně a spokojeně. Miminko může být zabrané do pozorování kolotoče nad postýlkou. Roční dítě může zaujmout pohádková knížka, posouvání autíček nebo vkládání kostek do krabice.
Snažme se dopřát svým dětem v každém věku prostor, kdy mohou být chvíli samy se sebou a se svými hračkami. Dovolme jim uchýlit se do ústraní, ať už do dětského stanu v obýváku, na rozložené polštáře za gaučem, nebo do skrýše ve skříni. I ony si potřebují vydechnout a odpočinout si od podnětů z prostředí i od lidí.
Jak si děti hrají s jinými dětmi?
Malé děti jsou většinou spokojené v blízkosti jiných dětí různého věku. Když se sejdou stejně staré děti, někdy si hrají vedle sebe s různými hračkami, nebo se stejnými. Někdy jen pozorují, co dělají ostatní děti. Postupně, kolem 2 let, se dokážou domluvit, jak si budou hrát. Samozřejmě může dojít ke konfliktům, protože batolata jsou egocentrická a náladová.
Berme své syny a dcery na místa, kde se mohou setkávat se svými vrstevníky. Možná si spolu hrát nebudou, ale vnímají přítomnost toho druhého, pozorují se navzájem a učí se jeden od druhého napodobováním.
Nejhlouběji se s dětmi dokážeme propojit právě ve hře
V zápalu povinností a při rychlém životním stylu může být pro nás rodiče náročné najít čas, který věnujeme společné hře se svými dětmi. Někdy si s nimi sice hrajeme, ale myšlenkami jsme jinde. Zpomalit při dětské hře pro nás může být pořádnou výzvou.
Nemusí se nám chtít sednout si na koberec a aspoň 15 minut denně být opravdu na 100 % přítomní ve hře se svým dítětem. Měli bychom se ale snažit, protože společná hra upevňuje a prohlubuje vztahy. Společná hra je pro děti jedním z nejsnáze čitelných důkazů lásky a projevem zájmu. Zažijeme s nimi spoustu zábavy, radosti a smíchu a vytváříme společné příběhy. Společné zážitky rozvíjejí i důvěru ve vztahu.
Pokud nás ani krátká hra s dětmi nebaví, nedokážeme se do hry vžít nebo se při ní uvolnit, anebo se nám zdá, že nemáme se svým dítětem tak blízký vztah, jak bychom si přáli, můžeme zkusit filiální terapii.
Když si hrajeme s dětmi, můžeme v sobě právě během společné hry probudit své vnitřní dítě, ponořit se do hry, vžít se do ní a chovat se autenticky a spontánně.
Samozřejmě si s dětmi můžeme hrát i tehdy, když chceme rozvíjet jejich paměť, myšlení a další schopnosti. Tehdy jsme však v úplně jiné pozici než při výše zmíněné hře. V tomto případě totiž hru řídíme, dáváme různé pokyny, máme požadavky a vyžadujeme určitý výkon, i když to v daném věku děláme hravou formou.
Když se nám do společné hry nechce, mějme na paměti, že čas strávený hrou s dětmi nikdy není promarněný.
Přeji vám spoustu krásných hravých zážitků.
Autorka: Silvia Nováková, vystudovaná psycholožka, poradkyně, máma,
momentálně si na rodičovské dovolené hodně hraje se svým synem
Odborné rady a tipy od psycholožky Silvie Novákové si můžete poslechnout i v několika dílech našeho podcastu. Budeme rádi, když si nás pustíte a napíšete nám, jak se vám podcast líbí.
Mnoho zajímavých informací se dozvíš také na našich skupinových setkáních Baby Balance, kde odborně a hravě podporujeme zdravý vývoj miminek.
